Cílem událostí pořádaných v rámci projektu POSITIVE MESSENGERS je:

Povzbudit cílové skupiny k akci a podnítit iniciativy pro boj s projevy nenávisti na osobní a občansko-společenské úrovni pomocí šíření pozitivních zpráv;
Vytvořit sítě místních, národních i mezinárodních partnerů pro boj s internetovými projevy nenávisti, a to za pomoci tvorby a šíření pozitivních zpráv;
Podpořit tvorbu pozitivního diskurzu a prostředí za účelem snížení míry nenávistných projevů vůči migrantům/uprchlíkům;
Vyvíjet a testovat školicí materiály posouzené odborníky určené cílovým skupinám.

Creative Tools

V dnešní době máme díky internetu mnohem lepší přístup k informacích než kdy předtím. Na druhou stranu to ale může být nebezpečné, neboť jsme zahlceni velkým množstvím informací, ve kterých je těžké se zorientovat a rozpoznat ty důvěryhodné. Lidé často přebírají informace z komentářů pod články, které bývají nenávistné nebo to jsou hoaxy, které pak záměrně nebo z neznalosti mohou šířit. Na tuto problematiku poukazuje i aktivita.

Vybereme několik nedávno vyšlých on-line článků, které vzbudily nenávistné komentáře. Viz příloha. Zde uvádím 4 příklady článků:

Příklad 1.: Vlnu nenávistných reakcí vyvolala fotka prvňáčků z teplické základní školy, která je složená převážně z romských a arabských dětí. Fotku publikoval Teplický deník a vyvolala množství nenávistných, xenofobních a rasistických reakcí.

Mnohé naše vnímání světa je založeno na předsudcích. Do jisté míry nám mohou pomoci se ve světě orientovat, na druhou stranu v nás ale mohou vytvářet nenávist. Tu pak můžeme projektovat dál. Častým příkladem nenávisti pramenící z předsudků jsou právě nenávistné komentáře na internetu vůči určité skupině, kterou často ani osobně neznáme. Tím, že otevřeme debatu o předsudcíh a o mechanismech, na základě kterých vznikají, můžeme přispět k tomu, že si uvědomíme, že naše úsudky jsou často nepodložené a že je třeba se tomu vyvarovat. Nevhodnými komentáři a „házením určité skupiny do jednoho pytle“ můžeme určitým lidem ublížit a dále šířit nenávistnou debatu.

Zadání: Vyberte vždy jednu odpověď. Odpovědi se vztahují na člověka, který dotazník čte nahlas.

V Živé knihovně se namísto knih půjčují lidé. Tyto knihy jsou „čteny" pomocí rozhovorů a tím se čtenáři dozvídají o jejich aktivitách a o jejich životě. Do Živé knihovny je možno pozvat zástupce menšin, různé národnosti, lidi se zajímavým osudem, veřejné činitele apod. Do naší Živé knihovny jsme pozvali dobrovolníky. Hovořili o tom, jak se k dobrovolničení dostali, co jim to dává, čemu přesně se věnují, i s jakými skupinami lidí pracují. Šlo o unikátní možnost poznat velmi inspirativní lidi, kteří navíc pracují se skupinami, které často vzbuzují předsudky (Romové, uprchlíci). „Čtenáři“ tak měli možnost si vyslechnout jedinečné životní příběhy, mohli se sami inspirovat začít dobrovolničit nebo jinak měnit svět k lepšímu. Navíc mnozí z nich trochu pozměnili pohled na uprchlíky/ Romy/umírající, které do té doby často vnímali spíše negativně.

V této aktivitě opět diskutujeme o předsudcích, stereotypech, hodnotách a limitech tolerance. Tím, že otevřeme debatu o předsudcíh a o mechanismech, na základě kterých vznikají, můžeme přispět k tomu, že si uvědomíme, že naše úsudky jsou často nepodložené a že je třeba se tomu vyvarovat, a to nejen na sociálních sítích, ale i v běžném životě.

Účastníkům rozdáme kopie scénářů, přečteme zadání a necháme každého samostatně vybrat tři cestující, se kterými by měli zájem cestovat, a tři, kterým by přednost rozhodně nedali. Výsledky je možné hodnotit ve skupinách po 3-6 nebo za celou třídu. Pokaždé je ale třeba uvést kritéria, podle kterých se účastníci rozhodovali.

Metodu „pětilístek“ (psaní básničky v pěti řádcích) je možné použít kdykoliv. Je dobré ji využít když otevíráme emočně náročné téma – uprchlická krize, migrace, nenávist, soiciální vyloučení apod. Tato metoda představuje vhodný způsob, jak přimět účastníky napsat báseň volným veršem.

Pro mnohé bývá překvapivé, že díky této metodě skutečně cosi jako básničku napíšou všichni – a většinou jsou všichni i ochotni své dílo sdílet.

Go to top